„Mám obrovskou radost. Opět se mi podařilo vybojovat skvělý výsledek, když jsem se probojoval do semifinále dvouhry a čtyřhry v Jižní Africe,“ začíná svůj popis turnaje South Africa International s dotací 10.000 dolarů český reprezentant Milan Ludík:
Milan Ludík
Na turnaj jsem se rozhodl připravovat v Aarhusu s mladší generací dánského národního týmu. Po velmi náročném tréninku se skvělými sparingpartnery jsem se cítil perfektně připravený a věřil jsem v úspěch.
Do Jižní Afriky a Botswany jsem se rozhodl vycestovat s cílem získat dostatečné množství bodů, abych prolomil sté místo na světovém žebříčku. Věřím, že se mi brzy podaří přiblížit se k našim badmintonovým legendám Petru Koukalovi a Janu Fröhlichovi. Rád bych se stal jejich rovnocenným soupeřem v souboji o olympijské hry v roce 2016.
Na turnaji samotném byla problematická organizace. Ubytování nebylo ze začátku patřičně zabezpečené a vznikaly nepříjemné problémy pro všechny hráče. Někteří se museli vícekrát stěhovat, jiní museli první noc spát na zemi na matracích. Šokující skutečností bylo též zastřelení člověka v dohledné vzdálenosti od našeho hotelu. Velmi mě též zajímala otázka apartheidu, jak se s ním dokázala země vyrovnat. Kde v minulosti převládala nenávist mezi rasami, tam se momentálně začíná objevovat pochopení a respekt. Bylo to inspirativní zkušenost vidět zemi, která dokázala dosáhnout takovou přeměnu v tak krátkém období.
Milan Ludík spolu se svým otcem na turnaji v Jižní Africe (foto: Milan Ludík)
Na turnaji jsem startoval ve dvouhře a ve čtyřhře s Edwinem Ekiringem.
Ve dvouhře jsem se poměrně hladce probojoval do semifinále. Menší problémy jsem měl ve čtvrtfinále proti Turkovi Selasanovi, který začal nepříjemně útočit ve druhém setu. Podařilo se mi zvrátit nepříznivý stav 10:14 na 18:14 a dotáhnout zápas do konce.
Stopku mi vystavil až můj deblový partner Edwin.
Po mém nejdelším zápase v kariéře, který trval více než 80 minut, jsem odcházel z kurtu poražený. Velmi mě mrzela koncovka zápasu, kterou jsem neustál a promarnil jsem náskok 19:17 ve třetím setu.
Ve čtyřhře jsme ve druhém kole zdolali velmi těžké soupeře Zirnwalda a Stipsitse z Rakouska. Přestože jsme s mým partnerem spolu hráli poprvé, skvěle jsme se doplňovali a dovedli zápas do vítězného konce. V semifinále jsme však už nestačili na bratry Khanjaniovi z Íránu, kteří nakonec celý turnaj vyhráli. Snažili jsme se vzdorovat doslova ze všech zbývajících sil, neboť tento zápas se hrál po našem dlouhém semifinále dvouhry.
Je velmi náročné se v těchto zemích vyrovnat s podmínkami a přitom se soustředit na výkon. Často cítím obrovský tlak a nervozitu. Byl jsem proto velmi vděčný, že na turnaj měl možnost vycestovat i můj otec a trenér zároveň. Dokázal mi skvěle poradit a podpořit mě, když jsem to nejvíce potřeboval, což se projevilo i na mých výsledcích, z čehož mám obrovskou radost.
Momentálně už se připravuji na turnaj v Botswaně.