Ještě před nedělními finálovými zápasy jsme poprosili Pavla Floriána, vedoucího sportovního úseku ČBaS a asistenta reprezentačního trenéra U17, aby zhodnotil výkony českých hráčů na Hungarian Junior v Pécsi.
Jak už bylo na stránkách avizováno, v Pécsi se objevilo opravdu velké množství českých hráčů. Zorganizovali jsme totiž výjezd reprezentací U17 i U19. Pro devatenáctky to byl takový první ostrý start, pro sedmnáctky to byl jeden z prvních mezinárodních turnajů, kde se potkali se staršími juniory.
Co se týče výsledků, jednoznačně kromě finálových účastí si absolutorium zaslouží dva zápasy: Zaprvé Krpatová/Zuzáková proti ruské dvojici Goluběva, Asfandiiarova. Goluběva je dvojnásobnou mistryní Evropy do 15 let a tento pár jsou současné ruské juniorské dvojky.Koučové reprezentačního výběru U17: Tomasz Mendrek (vpravo) a jeho asistent Pavel Florián. Foto: Martin Krpata.
Ten zápas, to byl špičkový ženský debl, to bylo opravdu neuvěřitelné, co oba páry předvedly. Bohužel se šťastnějším koncem pro Rusky. Ty jsou sice mladší než Kačka s Luckou, ale to byl opravdu ženský dospělý badminton. Smeče, drajvy, rány, jako když kopne kůň. Holky nemusí být vůbec smutné, i když nevyhrály.
A druhým zápasem, který bych vyzdvihl, je singl Honzy Janoštíka proti Christo Popovovi. Myslím, že Popov je největší aspirant na zisk titulu mistra Evropy za necelé dva roky, a Honza, který se lehce zranil v mixu a celý zápas ho bolela noha, dokázal sehrát špičkovou taktickou partii.
Chvílemi se přihlížejícím divákům až tajil dech, jaké výměny tam oba předváděli, a byl to opravdu badminton nejvyšší evropské úrovně.
Za zmínku stojí i to, že se v Pécsi představila i řada hráčů, kteří do aktuálních výběrů U17 nebo U19 nejsou zařazeni, a přesto sehráli pěkné zápasy. Jana Adámková ve dvouhře v osmifinále zvítězila až 30:29 ve třetím setu a sledovala ten zápas opravdu celá hala. To bylo moc pěkné.
Ema Staňková a Vratislav Erhart. Foto: Martin Krpata.
Jinak co se týče fungování reprezentačního družstva na akci i na soustředění v Nymburce, tak to bylo celkově ve znamení toho, že jak já s Tomaszem Mendrekem, tak i Michal Turoň s Honzou Bednářem jsme se snažili hráčům vštípit, co to znamená být reprezentantem.
Že je to čest, určité privilegium, ale taky to s sebou přináší určitá očekávání, jak se má hráč chovat, připravovat na tréninku i před zápasy, pracovat se zpětnou vazbou od trenérů. Myslím, že v průběhu obou akcí se to neustále zlepšovalo a hráčům to jenom pomůže.
Byť od nás hráči slýchávali kritiku, a občas i dost přímou, tak je chci všechny pochválit. Cílem bylo, aby nechali na kurtu všechno, a myslím, že to v rámci možností toho, kdo co umí, dokázali. Občas se hráči dokázali i překonat, a k tomu je budeme motivovat i nadále.
Pavel Florián