Souborné hodnocení Mistrovství světa juniorů od Petra Koukala st., trenéra české reprezentace:
V režii pečlivých a pozorných japonských pořadatelů se na přelomu října a listopadu uskutečnil nedaleko Tokia letošní juniorský světový šampionát. V perfektně připravené Port Aréně v Chibě startovalo v soutěži družstev 30 týmů a v soutěži jednotlivců ještě o 5 zemí víc.
Česká republika se po několika letech opět zúčastnila obou soutěží, a to v následující sestavě:
Lucie Černá, Monika Světničková, Ivana Zychová, Adam Mendrek, Jaromír Janáček a Michal Světnička. Trenérský doprovod tvořili Petr Koukal a Stanislav Kohoutek.
Hodnocení našeho vystoupení bych rozdělil do dvou částí. V soutěži týmů bylo už po vylosování velmi pravděpodobné, že budeme společně s Austrálií bojovat o 3. místo ve skupině a potom v baráži o co nejlepší konečné umístění. Výsledky všichni znají a přes první pocity zklamání z velmi těsné a trochu i smolné prohry s protinožci, si myslím, že jako družstvo jsme nakonec dokázali v rámci našich možností přivézt slušný výsledek.
Určitě by nám víc slušelo právě konečné 19. místo Austrálie, které bylo díky dalšímu vylosování i pro nás velmi reálné, ale oceňuji, že hráči i ve skupině o 25.-28. místo bojovali o co nejlepší umístění a nakonec si vezeme dva cenné skalpy Bulharska a Irska. Zasloužili se o to všichni, každý měl své místo v týmu, ale pokud bych měl někoho v týmové soutěži vyzvednout, tak především spolehlivou Lucku a výborně hrajícího deblistu Michala.
V soutěži jednotlivců se nám z řady zápasů podařil jeden skvělý výsledek, o který se postaral Adam, když jako jeden ze tří Evropanů dokázal projít až do osmifinále. Jako pověstnou třešničku na dortu si přivezl taky nesmírně cenný skalp loňského mistra Evropy svojí věkové kategorie Alexe Laneho z Anglie. Tento výsledek by ho měl ještě víc povzbudit do další přípravy.
Výborný výkon předvedla taky Lucka, kterou zastavila až silná Korejka Ryu. Přesto třísetový zápas s touto hráčkou je skvělá vizitka naší hráčky, zvláště pak v zrcadle skutečnosti, že právě tato Korejka v dalším kole poměrně hladce vyřadila v současnosti asi nejlepší evropskou hráčku S. Stoevu z Bulharska a podlehla až budoucí mistryni světa.
Ani poslední z předpokládaných opor, Míra, nijak nepropadl s Indem Danim, když taky prohrál až po boji ve třech setech.
Jen malý kousek od velkého překvapení stála naše nejmladší hráčka Monika, která podlehla své ukrajinské soupeřce jen nejtěsnějším poměrem 20:22 ve třetím setu.
Při hodnocení našich výsledků musíme být realisty a podívat se na to, jaký je dlouhodobý stav ve světovém juniorském badmintonu.
O tom, že i nejlepší evropské týmy tady hrají druhé nebo třetí housle svědčí i letmý pohled do výsledků šampionátu a nic na tom nemůže změnit ani taková výjimka, jakou je Dán Axelsen.
Příčin je asi víc, ale o síle, společenském postavení, finančním, hráčském i funkcionářském zázemí asijského badmintonu svědčí i to, že juniorské šampionáty se v posledních letech konají prakticky jen na tomto kontinentu (příští bude v Thajsku). Je to určitě hodně nákladné a organizačně náročné a přesto je zde o pořadatelství velký zájem. Takové silné základně a podmínkám se společně s pověstnou asijskou disciplínou a tréninkovými metodami dá jinde ve světě jen velmi těžko konkurovat.
Petr Koukal,
trenér juniorské reprezentace