Po Evropských hrách jen přebalili bagy a spěchali zase na letiště. Jaromír Janáček, Tomáš Švejda a jejich trenér Radek Votava se totiž rozhodli červenec strávit v Indonésii, zemi badmintonu zaslíbené. Intenzivně trénují v klubu PB Jaya Raya, kde na jejich přípravu dohlíží třeba vítěz All England Open Bambang Suprianto a kde je přítomen i olympijský vítěz Markis Kido! Čtěte obsáhlý rozhovor o tom, jak to v této deblové velmoci chodí.
Proč jste pro letošní léto zvolili přípravu právě v Indonésii?
Vše si plánujeme dopředu. Radek, náš trenér, který tu byl do neděle také s námi, přišel s návrhem opět vycestovat do Asie. Mirek byl už dvakrát v Indii, Tomáš jednou. Po společném rozhodnutí a pomocí informací od kamarádů Azmyho Qowimuramadhoniho, který pochází z Indonésie, a Fee Teng Liew z Anglie se vše podařilo domluvit s manažerem klubu panem Didikem v tomto klubovém centru. Tréninkový plán na léto dostal tak jasný řád.
Nejdůležitějším momentem byl fakt, že tréninky budou probíhat v čistě deblových skupinách. Na skromnější podmínky jsme na našich cestách zvyklí, proto jsme se sem už od začátku moc těšili.
Kde přesně jste a na jak dlouho?
Trénujeme v klubu PB Jaya Raya, který se nachází v jižním Tangerangu poblíž hlavního města Jakarty. Do Indonésie jsme odcestovali 3. července, hned po návratu z Evropských her v Minsku, ze kterých jsme se vrátili 1. července. Doma jsme si jenom přebalili věci a vyrazili opět do Prahy na letiště. Celý náš tréninkový pobyt je dlouhý přibližně tři a půl týdne.
Tomáš Švejda, Radek Votava, Bambang Suprianto a Jaromír Janáček.
Kdo vede vaše tréninky a s jakými hráči se na tréninku potkáváte?
Juniorskou skupinu vede Joko Riyadi, držitel bronzové medaile z mistrovství Asie a Southeast Asian Games, a asistent Muhammad Rofiq. U dospělé skupiny je hlavním trenérem Bambang Suprianto, který vyhrál All England a je několikanásobným držitelem medaile z mistrovství Asie. V hale se také setkáváme s mnoha trenéry, například s Markisem Kidem, vítězem olympijských her v Pekingu 2008, který má na starost skupinu mladších deblistů (kategorii U15). Tréninky v posilovně vede speciální trenér.
V obou skupinách, se kterými trénujeme, se nachází kluboví hráči, ale i hráči s mezinárodními zkušenostmi. U dospělých je to třeba deblový pár Angga Pratama/Ricky Karandasuwardi, kteří tento týden startovali na Indonesia Open HSBC BWF World Tour Super 1000. Kromě nás tu trénuje i reprezentační tým z Filipín, několik Indů, dva hráči z Anglie, dva Francouzi, Kanaďan a mnoho dalších.
Jak vypadá váš denní program? Jak se vám líbí tréninky?
Každý den máme dva tréninky, ve středu a v sobotu je jenom jeden dopoledne a neděle je volná. Tomáš většinou chodí na tréninky s juniory a někdy s nejstarší skupinou, kde trénuje Míra. U juniorů převažují herní tréninky, které jsou prokládány atletickými na místním ovále, posilovnou nebo formou agility před halou na parkovišti. Dospělá skupina má každý den dopoledne herní trénink, kterému v pondělí, ve středu a v pátek předchází hodinový blok v posilovně.
Trénink obratnosti a výbušnosti probíhá i na parkovišti vedle haly.
Odpoledne bývá kondiční část, která se skládá buď z agility a vybíhání kurtu v hale, nebo z atletického tréninku na ovále.
Juniorský program začíná od 6:30 ráno, dospělá skupina začíná pak o hodinu později. Odpolední fázi mají junioři většinou od 13:30 a dospělí od 15:30. To znamená vstávat hodinu a půl před tréninkem, čemuž je uzpůsobené i stravování. Na snídani je možné jít od pěti hodin. Jsme opravdu rádi, že trénujeme v tréninkových skupinách, které jsou specializované na čtyřhry. Všichni hráči, se kterými se potkáváme, jsou na vysoké úrovni jak fyzicky, tak herně, proto ať už trénujeme s kýmkoliv, je to pro nás přínosem.
Tuto sobotu (20. 7.) jsme byli na tréninku s patnáctiletými hráči a hráli zápasy proti nim. Sice jsme je vyhrávali, ale jejich úroveň je opravdu obdivuhodná. Délka tréninku v hale se pohybuje okolo tří hodin a více. Nejčastěji 45-50 minut, krátká pauza, a to celé 3x.
Jak jste si zvykli na nehostinné indonéské klima?
I když tady panují vysoké teploty, okolo 35 stupňů, není to tak strašné, jak jsme předpokládali. Chvilku jsme si zvykali na vyšší vlhkost, která byla hodně znát hned od prvního tréninku, kdy jsme končili v kaluži potu. Pofukuje tu vítr, a to je dost příjemné. Jak říkají místní, končí léto a začíná doba dešťů (říkají, že mají dvě roční období, léto a deště).
Nejméně 3 propocená trika, šortky a boty jsou samozřejmostí každého tréninku. Musíme tak pořád hodně pít, hlavně vodu a iontové nápoje. Pro důležitou změnu chutě jsou na obědě a večeři ledové čaje nebo třeba kakao. Během tréninku si v místním bufetu kupujeme různé nápoje, nutno podotknout, že hlavně studené.
Sám si to vyzkoušel i náš trenér Radek, jaké to je trénovat v těchto podmínkách, pravidelně chodil do posilovny šlapat na kolo. Lilo z něho jako z nás. Sám říkal, že je dobré jít do zátěže, aby více vnímal, jak nám asi je. Někdy je to opravdu na krev. Jinak jeho program byl také náročný, vstával s Tomášem na první trénink, poté pokračoval s Mirkem, potom si šel zašlapat (od 60 minut až do více než dvou hodin) a odpoledne stejně, tedy jít na dva tréninky, večer chvilku pracovat.
Je něco zajímavého na tréninkovém programu, s čím jste se ještě dosud nesetkali?
Veškerý čas trávíme v klubovém, na místní podmínky moderním areálu, kde je všechno, co je pro badminton potřeba. Jedná se o klubové centrum pro vybrané hráče. Hala s 16 kurty, plně zařízenou posilovnou, zastřešeným hřištěm s pískem a běžeckým oválem.
PB Jaya Raya je klub s mnoha hráči...
Každý hráč má k dispozici vše zpřístupněno kdykoliv a většina hráčů toho využívá. Vedle haly se pak nachází jídelna a oddělená ubytovna pro cca 120 lidí, která je skromně vybavena, ale nechybí tu nic nezbytného. Součástí haly je i škola pro místní hráče a hráčky ve věku 12 až 18 let.
My jsme tři na pokoji (místních je i více na jednom pokoji), máme jeden stůl, jednu skříň, každý koš na prádlo, které si tu můžeme nechat kdykoliv vyprat. Na patře, jsou tu tři, máme pro osm pokojů společné WC a sprchy.
Každý den začíná okolo šesté hodiny ráno, kdy se hala a okolní sportoviště zaplňují, a provoz v areálu končí až kolem 22. hodiny večerní posledními tréninky malých dětí. Není neobvyklé, že ve stejný čas trénuje 8-10 tréninkových skupin. Nedá se říci, že nás tu něco doslova překvapuje. Indonésané jsou velice rychlí a výbušní a neuvěřitelné jsou jejich reakce – skvělé pokrytí kurtu a velká pestrost odehraných úderů s různou rotací. Setkáváme se tu tedy hlavně s opravdu velikou rychlostí. Týdně máme odtrénováno průměrně 30 hodin a pořád jsme plní poznatků a zkušeností.
Zajímavostí může být, že se často hrají tréninkové sety o peníze. Nejlepší dvojice bere všechno. Vklad do zápasů/turnaje je nejčastěji 50 000 rupií (cca 80 Kč) za hráče, tedy 100 000 rupií za pár. Je to velice oblíbená část tréninků. Tedy, jak pro koho, do směnárny jezdíme pravidelně ve středu a neděli (smích).
Jaromír Janáček s Tomášem Švejdou se připravují třeba i na srpnové mistrovství světa.
Nezvyklé je, že tu je velice početná skupina dětí ve věku 9-12 let. Mnozí z nich tu také dlouhodobě bydlí.
Opravdu velkým zpestřením tohoto tréninkového týdne pro nás byla návštěva Blibli Indonesia Open (BWF World Super Tour 1000), které v neděli finišovalo finálovými zápasy. Máme velké štěstí, že jsme měli možnost vidět zápasy třetího dne a sobotní semifinále. Je to neopakovatelný zážitek, který by povýšila osobní účast na tomto turnaji. Krásná hala a zázemí s doprovodným programem.
To nejvíce byla divácká atmosféra, která se opravdu těžko popisuje. Něco neuvěřitelného. Kdo jste koukali na internetu, určitě si dokážete představit, jaký to musel být zážitek na vlastní oči. Na kurtech byl viděn parádní světový badminton, jehož finálové vyvrcholení jsme v klubu sledovali na obrazovkách. Famózní finále dvouhry mužů a poslední čtyřhra mužů, kde byli aktéři jenom indonéští hráči. Marcus Gideon a Hendra Setiawan jsou navíc z klubu, kde teď máme možnost trénovat. Moc děkujeme Peterovi Tarcalovi a Darrenu Parksovi za vyřízení lístků.
Co Indonésie jako země, líbí se vám?
Ano, líbí. Lidé jsou příjemní a pomáhají nám. Postupně se tady umíme o sebe lépe postarat, vychytávat různé věci, které pomůžou. Jsme tu kvůli badmintonu, kvůli čtyřhře. Tato dvě spojení dávají odpověď. Jsme opravdu v kvalitním prostředí.
Návštěva na Indonesia Open v Jakartě.
Důležité věci jsou lidem dostupné, jsou relativně levné. Cokoliv nad základní potřeby je dražší. Hodně využíváme, stejně jako místní, přepravu auty zvanými Grab. Cesta do Jakarty na Indonesia Open trvala od 45 minut do dvou hodin, dle dopravy, a stála 150 až 200 Kč. Stejnou hodnotu pak má jeden shake v nákupním centru.
Rádi bychom touto cestou ještě poděkovali naším rodičům, že nám umožnili tuto nezapomenutelnou zkušenost a velkou inspiraci, a také našemu klubu SK Badminton Český Krumlov, který nám pomohl také finančně. Jsme moc rádi, že na delší část pobytu jel s námi náš trenér Radek Votava, který si větší část nákladů také hradí sám. Všichni tři víme, že jsme na správném místě, a musíme toho co nejvíce využít. To nám určitě pomůže v další společné cestě!
Více informací a fotografií najdete na stránkách SKB Český Krumlov.