Několik momentů z mistrovství Evropy týmů v Kazani - těch nejdůležitějších – pohledem Pavla Floriána:
Z Ruska jsme kromě haly, restaurace a ubytování v Univerziádní vesnici (z r. 2013) neviděli tentokrát vůbec nic – otázkou je, zdali je to nevýhoda, či naopak – každopádně to, co jsme viděli v hale v podání kluků, při tom se tajil dech.
Možná jako jeden z mála členů realizačního týmu jsem před akcí vůbec nekalkuloval s nějakými počty a hypotetickými výsledky. Losy byly dobré, obě družstva jsem chtěl co nejlépe připravit na utkání a umožnit jim podat své nejlepší a třeba i životní výkony.
Družstvo děvčat nezahrálo špatně, ale hned úvodní utkání proti Polsku se úplně nepovedlo a podepsalo se na výkonech týmu v dalších dvou střetnutích základní skupiny. I tak ale holky bojovaly ze všech sil a stejně jako je evidentně na čem pracovat, je rozhodně i na čem stavět, a to je důležité! Bojovné individuální výkony proti Polsku i Anglii, týmové vítězství proti podceňovanému, ale překvapivě dobře hrajícímu Norsku – věřím, že to vše posune naše hráčky dále. Věřím, že především mladší část družstva tuto zkušenost dobře zúročí.
![](/files/fotky/27867065_1635881526490827_2512921328715931143_n.jpg)
Společná týmová večeře.
![](/files/fotky/27867065_1635881526490827_2512921328715931143_n.jpg)
Společná týmová večeře.
Hlavní díl pozornosti na sebe – a právem – ovšem strhli kluci. Když jsem po dopadu posledního míčku v utkání holek přecházel na kurt č. 4, abych se posadil na židli vedle již sedícího a koučujícího Kuby, Adam Mendrek v prvním zápase prvního utkání proti Portugalsku prohrával, nedařilo se mu nalézt správnou taktiku, ale byl odhodlaný. Odhodlaný od první až do poslední výměny nechat na kurtu všechno, zapomenout na porážky posledních týdnů a měsíců včetně té nejhorší na nedávném MČR. Dřít ne pro sebe, ale pro tým, pro Českou republiku a nás všechny Čechy v hale, stejně jako to po něm ukázali všichni hráči našeho týmu. Svůj zápas otočil, ze stavu 12:16 ve třetím setu dokráčel k vítězství a já od samého začátku cítil, že tenhle tým svou kůži lacino nedá, že je v něm opravdová síla a zároveň soudržnost.
To samé totiž předvedl Milan Ludík, když proti Atilanovi v druhém zápase i on dřel na 110 % a k vítězství dokráčel až po fantastické bitvě, při níž odvrátil 3 mečboly! Tyhle dva zápasy, podpořené zodpovědným výkonem od Honzy Loudy a Ondry Krále v singlu i v deblu stejně jako vydřená bitva Kuby Bitmana s Adamem proti nejlepšímu portugalskému páru, která skončila výsledkem 20:22, 21:19 a 21:19, rozhodly o našem celkovém vítězství 5:0. Přitom jsme mohli hrát jen o maličko hůře, podat vlastně skoro stejně dobrý výkon a prohrát 2:3.
Milanovi s Adamem se v posledních měsících na turnajích nedařilo úplně podle představ. V Kazani ze sebe své maximum ale dokázali dostat opakovaně – nejen proti Portugalcům, ale i proti Italům. Itálie byla výše nasazený tým, ale opět jsme vyhráli 5:0 po těžkých singlech, navíc když lehce nachlazeného Honzu na 3. singlu nahradil Ondra.
Poláci – těžké utkání, moc, moc těžké. Velká touha vyhrát a zároveň marný boj o celkové vítězství nebo alespoň prohru 2:3.
![](/files/fotky/20180213103912-f960d1de-me_0.jpg)
Ženské družstvo před utkáním. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
![](/files/fotky/20180213103912-f960d1de-me_0.jpg)
Ženské družstvo před utkáním. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Plán byl jasný: vyhrát Milanův a Honzův singl a zkusit „urvat“ jeden debl. Nepovedlo se. Milan dal sice do zápasu proti Dziolkovi všechno, po hodině boje a třech vyrovnaných setech ale odešel poražen. Debly Poláci postavili tak, že jediná šance na bod byla po Adamově a Milanově prohře ve třetí dvouhře. V té měl rozhodnout úřadující mistr ČR – pokud Honza vyhraje, za určitých okolností šance na postup jako nejlepší tým z druhého místa mohla přijít. Pokud prohraje, končíme.
Honza nezaváhal a za stavu 0:2 přinesl našemu týmu vytoužený bod. Po Milanově prohře jsme sice byli chvíli skleslí, ale když po téhle Honzově výhře přišly od Pepy Rubáše zprávy mapující vývoj výsledků ostatních skupin, ukázalo se, že pokud Dánové dotáhnou právě rozehraný zápas v deblu mužů proti Irům do vítězného konce, postoupíme my.
Honza nezaváhal a za stavu 0:2 přinesl našemu týmu vytoužený bod. Po Milanově prohře jsme sice byli chvíli skleslí, ale když po téhle Honzově výhře přišly od Pepy Rubáše zprávy mapující vývoj výsledků ostatních skupin, ukázalo se, že pokud Dánové dotáhnou právě rozehraný zápas v deblu mužů proti Irům do vítězného konce, postoupíme my.
Na našich tvářích se objevil úsměv od ucha k uchu (tedy na tváři mé a Adamově, se kterým jsme se chystali koučovat příští zápas - ostatní o radostné zprávě neměli ani tušení). Dánové to během pár minut bez zaváhání zvládli. To už byl v plném proudu první debl mužů našeho utkání a asi dlouho mi ještě bude v uších znít kouzelná Adamova „rada“ v přestávce prvního setu: „Kluci, s**** na to, je to doma!!!“, kterou s rozzářenou tváří udělil svým týmovým kolegů Milanovi s Ondrou. O postupu věděl i Kuba a jediným z nás, kdo až do konce celého utkání o postupu netušil a marně sváděl boj s polskými větrnými mlýny v následujícím posledním deblovém zápase utkání, byl nakonec Honza – a že bojoval opravdu srdnatě :).
Tak psal příběh historického postupu mezi nejlepších 8 týmů v Evropě v posledních minutách český badminton.
Již postup mezi nejlepších osm týmů v Evropě je výsledkem z říše snů, o který usilovaly generace hráčů před námi. Byly doby, kdy jsme v první stovce světového žebříčku měli i 4 hráče, a stejně to na postup nestačilo. Ano, tady nám pomohlo i štěstí, ale to obvykle přeje připraveným a celý realizační tým, hráči i trenéři, i vedení TMK mu šlo již od léta naproti. Třeba společná soustředění přispěla ke schopnosti týmu držet při sobě, pod tlakem se o sebe navzájem opřít a pracovat nejlépe.
![](/files/fotky/28054053_1962097427152170_1762057284_n.jpg)
Trenérská dvojice Pavel Florián, Jakub Bitman. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Začali jsme budovat systém. Systém, u kterého reprezentace tvoří jen jednu část, systém, který bude nadále třeba rozvíjet, systém, který se bude víc a víc zaměřovat nejen na elitní hráče, ale i na rozvoj práce trenérů a výchovu mladých talentů. Teď ale víme, že máme solidní základ, na který můžeme být právem pyšní.
![](/files/fotky/28054053_1962097427152170_1762057284_n.jpg)
Trenérská dvojice Pavel Florián, Jakub Bitman. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Začali jsme budovat systém. Systém, u kterého reprezentace tvoří jen jednu část, systém, který bude nadále třeba rozvíjet, systém, který se bude víc a víc zaměřovat nejen na elitní hráče, ale i na rozvoj práce trenérů a výchovu mladých talentů. Teď ale víme, že máme solidní základ, na který můžeme být právem pyšní.
Poslední kapitola ruského příběhu se začala psát v pátek 16. února 2018 chvíli po 15. hodině místního času. Adam, Honza, Kuba, Milan a Ondra nastoupili proti Němcům. Pořadí zápasů bylo stejné (3 dvouhry, 2 čtyřhry), soupeř skvělý, nálada bojovná, a byť v úvodu mohl střet obou týmů připomínat hru německé kočky s českou myší, utkání se proměnilo v jedno z nejpohlednějších čtvrtfinále, zdaleka ne nejkratších a nechybělo mnoho k tomu, abychom Němce v boji o medaili dostali do souboje na 5 zápasů.
Adam proti Marcu Zwieblerovi zahrál dobře, ale přece jen bývalý mistr Evropy ukázal, proč to kdysi dotáhl až do světové top 10 (v ten moment to hra kočky s myší skutečně byla, přestože Adam bojoval jako lev).
Milan zahrál proti Kaii Schaefferovi velmi dobře, pohyblivého soupeře dostal přes svou obrovskou únavu z předchozích hracích dnů (v základní skupině odehrál 5 zápasů, dvouhra s Polákem Dziolkem byla na hraně vyčerpání, naproti tomu Schaeffer v některých utkáních odpočíval a vůbec nehrál) do třech setů, ale na výhru to nakonec bylo málo. Škoda, zde jsem věřil v první bod našeho týmu, ale již nebyl dostatek sil.
![](/files/fotky/img_0481.jpg)
Čtvrtfinalisté mistrovství Evropy. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
![](/files/fotky/img_0481.jpg)
Čtvrtfinalisté mistrovství Evropy. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
A tak první změnu stavu na našem skóre přinesl až Honza Louda v singlu, když ve dvou setech hrou plnou nepříjemných křivek, přesných kraťasů a na poslední chvíli vyškrábnutých míčů v obraně doslova přejel úřadujícího německého mistra Maxe Weisskirchena. 1:2 (Ach jo, 2:1 by bývalo bylo vážně lepší!).
V době, kdy Honza nastupoval na kurt, se začalo na tribuně dít cosi zvláštního a možná neopakovatelného. Celý tým, kluci i holky, kteří věděli, že ve velké většině už do bojů na šampionátu nezasáhnou, i kdyby Honza vyhrál, začali skandovat jeho jméno, povzbuzovat svého spoluhráče hlasitými výkřiky a pět oslavné chorály, které po zisku prvního setu dosáhly takové hlasitosti, že český tým, byť zdaleka ne největší, byl v hale tím nejhlasitějším. Mezi tribunou a kurtem se vytvořilo úžasné spojení a byli jsme tak moc vidět a slyšet, že se k českému týmu ve fandění začali přidávat někteří z místních fanoušků, kteří by za normálních okolností fandili jen své právě hrající sborné.
V této úžasné atmosféře, kterou nám ostatní týmy v té chvíli snad i záviděly, nastoupili na poslední zápas – debl mužů – Ondra s Milanem. To, co ti dva chlapci předvedli proti etablovanému mezinárodnímu páru Jansen/Zurwonne, byl výkon s velkým „V“. Obrana jako beton, prudké drajvy, vynikající podání a příjem – Němci se na svoji výhru ve dvou setech museli opravdu nadřít, když v některých výměnách to byl spíše český lev, který proháněl německou kočku.
Ani po posledním míčku, který nám brány do semifinále uzavřel definitivně, spirit týmu neuvadal a chorály nepřestávaly znít, a tak jsme se s šampionátem nakonec nerozloučili prohrou jedna tři, ale namísto toho hrdým a pro všechny přihlížející velice sympatickým jásáním: „Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! Kdo neskáče, není…“
![](/files/20180216180917-f5df9275-me.jpg)
Kompletní česká výprava na ME družstev mužů a žen do Kazaně. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Kdo neskáče, není… My jsme byli. Byli jsme v Kazani, na mistrovství Evropy, tady a teď, pátí, poprvé v historii, byli jsme spolu, součástí něčeho výjimečného a u srdce nás hřál pocit dobře odvedené práce. Ta dřina, nejen na šampionátu, ale celé ty roky předtím najednou dostala smysl.
Ani po posledním míčku, který nám brány do semifinále uzavřel definitivně, spirit týmu neuvadal a chorály nepřestávaly znít, a tak jsme se s šampionátem nakonec nerozloučili prohrou jedna tři, ale namísto toho hrdým a pro všechny přihlížející velice sympatickým jásáním: „Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! Kdo neskáče, není…“
![](/files/20180216180917-f5df9275-me.jpg)
Kompletní česká výprava na ME družstev mužů a žen do Kazaně. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Kdo neskáče, není… My jsme byli. Byli jsme v Kazani, na mistrovství Evropy, tady a teď, pátí, poprvé v historii, byli jsme spolu, součástí něčeho výjimečného a u srdce nás hřál pocit dobře odvedené práce. Ta dřina, nejen na šampionátu, ale celé ty roky předtím najednou dostala smysl.
Jsem hrdý a zároveň vděčný za to, že jsem oba týmy v Kazani mohl vést. V první řadě děkuji Kubovi za jeho nepostradatelnou pomoc při koučování a možnost se od sebe navzájem učit. Děkuji Jardovi Suchanovi – našemu masérovi, a hlavně dobré duši - za způsob, jakým se o nás všechny dokázal postarat, poděkování za přípravu a realizaci patří rovněž vedení svazu a TMK. Děkuji Bětce, Katce, Míše, Sabče, Terce a Zuzce za to, že se dokázaly prát s nepřízní osudu a pak mocně povzbuzovat kluky v boji o medaile. A pak, na závěr - děkuji a blahopřeji Adamovi, Honzovi, Kubovi, Milanovi a Ondrovi k neopakovatelnému zážitku, který nejen mně, ale především sobě samým dokázali připravit. Bylo to velké!
Děkujeme i vám všem, kteří jste nám z domova drželi palce.
Za trenéry i celý tým z cesty domů zdraví,
Pavel Florián