Tomasz Mendrek působil na mistrovství Evropy ve Španělsku jako muž mnoha funkcí: jako vedoucí týmu, osoba přes komunikaci, zástupce svazu navenek (např. při turnajových oficialitách jako návštěva u starosty Huelvy), koordinátor přes transport, řešitel případných problémů. Pokud byl o to některým z českých hráčů požádán, tak i jako trenér.
Právě z trenérského hlediska redakce Czech Badmintonu s několikadenním odstupem požádala Mendreka o hodnocení vystoupení jednotlivých českých hráčů na turnaji.
Milan Ludík vs. Sergej Sirant (Rusko)
To, co Sergej proti Milanovi sehrál, byl excelentní výkon. Nepustil ho ani na chvíli do nějakého bližšího kontaktu. Znám Milana, že se dovede povzbudit, chytne tu svoji slinu, zakousne se a dovede se rvát, výborně dovede sehrát koncovky setů. V tomto utkání jsem ale ani v jednom okamžiku neměl pocit, že se to srovná nebo se hra začne obracet.
Sirant je levoruký, má velice nepříjemné sekané míče z úhlopříčky. Když zahrál smeč a následoval velice dobrý reverse slice drop, nesmírně přesný a skvěle umístěný, tak na Milana tenhle rychlý pohyb platí.
Bavili jsme se také s Milanem přímo v Huelvě o tom, jak na turnaj cestoval, o všech peripetiích. Nemyslím si, že to byl rozhodující faktor, ale jsou to všechno takové střípky, které přispívají k celkové pohodě a tomu nastavení. I to, že na poslední chvíli ti vypadne osobní trenér (Jørgen Søvndal), i když Milan měl nakonec za sebou Jeroena van Dijka z COE, taky celou situaci nějakým způsobem ovlivní.
Na Milanovi jsem tentokrát neviděl takovou tu zarputilost, kterou se prezentoval na KaBaL International i na lize proti Lindovi i Mustovi. Odvíjí se to i od soupeřů samozřejmě. Tady to prostě nešlo.
Milan Ludík. Foto: Ladislav Káňa.
Milan Ludík. Foto: Ladislav Káňa.
Když jsem pak Siranta viděl v dalším zápase (prohrál 19:21 a 19:21 s nejlepším Nizozemcem Markem Caljouwem), tak v tom druhém setu to bylo opravdu vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. Proti Milanovi hrál Rus prostě přesně to, co potřeboval. Koncentrovaně, klidně, ale velmi účelně od samého začátku do konce. Nejvíc zklamaný byl z toho ale určitě sám Milan. To je ale asi na delší diskusi a rozbor se svým trenérem/trenéry nejen tohoto konkrétního zápasů a herního projevu v něm, ale v obecné rovině i úvahu, jak vnímá svůj posun během působení v Centre of Excellence.
Adam Mendrek vs. Duarte Nuno Anjo (Portugalsko)
Bylo to otevřené. Neviděl jsem jejich zápas v Kazani, ale podle toho, co jsem slyšel, to byl maraton, krvák, ve třetím setu Adam otáčel za stavu 12:16, ale zvládl koncovku. Tady jsem byl rád, že nastoupil od začátku koncentrovaně a taky klidně. Jestli měl pocit, že má hodně natrénováno z Německa a věřil si, je to jedině dobře. Adam pouze na chvíli v druhém setu nechal Duarta přiskočit, ale pohlídal si to, to bylo důležité. Hrál pestrou celokurtovou hru a nesklouzával ke stereotypům, což se u něj občas stávalo dříve.
Adam by svou hru měl mít postavenou na tom, že hraje aktivně a donutí soupeře k chybám, což se tady podařilo, navíc se vyvaroval lehkých chyb třeba z příjmu krátkého podání.
Adam Mendrek vs. Viktor Axelsen (Dánsko)
Měl jsem strach, že to bude „fičák“. Buď ve variantě 1: že to Adam nezvládne vůbec v hlavě, že to bude o dvou úderech a pak do autu. Naštěstí když jsem viděl první výměnu, která měla asi 45 vteřin, tak jsem věděl, že to bude dobré – tedy „fičák“ ve variantě 2: užít si ten zápas a snažit se posbírat co nejvíce zkušeností. Já jsem si ten zápas užil, ale o přestávce nebylo moc co radit. Viktor je prostě takový level, že tam opravdu není moc co hledat. Adam cítil, že tam byly výměny, kde mohl třeba vyhrát, ale to si rozebere sám na videu.
Po zápase mně vyvstala v hlavě taková malá paralela z doby, kdy jsem sám hrával. Na olympiádě jsem šel ve druhém kole na top hráče z Malajsie, byl výsledek 15:3 a 15:6, ale krásné dlouhé výměny a hrálo se dlouho. Vůbec nikdo tehdy neřešil, kolik jsem dal bodů, ale hodnotil se samotný zápas. Tady je to podobné, Adam s Viktorem hráli 33 minut. Mně připadá, že to bylo o hře a naštěstí ne o jednoduchých Adamových chybách. Nicméně stick smeče a sekané údery od Axelsena, to byly neuvěřitelné „hřebíky“ – prostě úžasně zahrané koncové údery v přesnosti, účelnosti, přičemž nesmírně ladně.
Adam Mendrek v utkání s Viktorem Axelsenem. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Adam Mendrek v utkání s Viktorem Axelsenem. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Nemohu posoudit, jestli hrál Axelsen na půl nebo tři čtvrtě plynu, ale v každém případě musel běhat. Je to jeden z hráčů, kteří nedají nic zdarma.
Z lidského hlediska je pro mě Axelsen pan Hráč, protože když šel z kurtu, otočil se ke mně jako Adamovu trenérovi a sám mi podal pravici. To je prostě o obrovském respektu vůči soupeři i jeho okolí (trenérskému týmu). To můžeš slyšet na různých školeních, ale tady jsme viděli, jak to má vypadat ve skutečnosti. Pro mě je to borec i z lidského hlediska.
Zuzana Pavelková vs. Mariya Mitsova (Bulharsko)
Zuzka podle mě odehrála slušné utkání hlavně v druhém setu, kde zvládla koncovku. Historicky jsem ji viděl ve fakt dobrých zápasech, na ME v Kazani, ve finále MČR proti Kristíně Gavnholt. Bohužel jsem neviděl Zuzky zápas na lize proti Airi Mikkele z Finska, která tady smetla Repiskou a hrála výborně, ale než jsem odjížděl do Španělska, tak jsem se bavil s jejím trenérem Standou Kohoutkem, a on říkal, že pokud dovede jít do dlouhých výměn, nedělat moc chyb a aktivně vracet, jak to bylo na lize, tak to může fungovat.
V tom druhém setu proti Mitsové to dokázala. První set – relativně hodně nevynucených chyb, autů atd. oproti své soupeřce. V součtu byl výsledek jasný pro Mitsovou, V druhém ale ta koncovka byla skvělá, Mitsová byla nalomená, Orlin (bulharský trenér, pozn. red.) za ní řval. Bulhaři jsou na to zvyklí, ale myslím, že jí to vůbec nepomáhalo.
A v tuhle chvíli kdyby se podařilo chytnout a nepustit začátek třetího setu, tak by to mohlo jít. Jenže Mitsová hned odskočila a zpátky se dostala do své hry z prvního setu, začala si opět věřit. Zuzka ne že by začala hrát hůř, ale prostě to množství chyb bylo zase větší. Výhodu koncovky druhého setu se nepovedlo přetavit do třetího. Kdyby se více tahaly, věřím, že to mohlo dopadnout. Zuzka to ví, že tam může běhat dlouho, ale jakmile se pustí do hodně kreativní hry, tak je to takové na hraně, často chybuje.
Zuzana Pavelková na mistrovství Evropy v Huelvě. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Zuzana Pavelková na mistrovství Evropy v Huelvě. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Přišlo mi to líto. Byť soupeřka je výrazně výš na žebříčku, tak to nebyl zápas, který by nešlo vyhrát.
Kateřina Tomalová vs. Gayle Mahulette (Nizozemsko)
Musel jsem na videu zhlédnout zápas, resp. první set ještě jednou, abych si uvědomil v čem Holanďanka Katku přehrála. Katka udělala určitě víc nevynucených chyb. Hlavně v začátku zápasů. Jakmile se ale snažila o aktivní hru, směrem dolů se smečí, byla zde Mahulette zranitelnější a víc chybovala. Škoda, že v okamžiku, kdy Katka dotáhla na rozdíl jednoho bodu, nepovedlo se srovnat nebo ještě lépe víc znejistět soupeřku a jít do vedení. Tak tomu bylo v prvním setu.
U Zuzky člověk snáze dovede popsat, co se na kurtu děje, Když je na koni, ruka jde nahoru a dovede si zařvat. Katka: hraje svoji hru, jede pořád dál, určitě se snaží o celoplošnou hru, hodně používá úhlopříčné křivky. Proti Holanďance se ukázalo, že silnou zbraní může být smeč, rovněž změna dlouhého podání na krátké v polovině prvního setu prospěla.
Byla vidět její vyhranost, zlepšení, ale bohužel na této úrovni je nutno už mít i nějakou tu svoji „zbraň“: ať už v překvapivých úderech, kterými by soupeřku zaskočila, nebo ve větší nebojácnosti hrát a připravovat si útok hrou u sítě. U těch nejlepších singlistek to vidíme - zadržený kraťas, překvapivý úhel atd.
Kateřina Tomalová v zápase proti Nizozemce Mahulette. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
U Zuzky člověk snáze dovede popsat, co se na kurtu děje, Když je na koni, ruka jde nahoru a dovede si zařvat. Katka: hraje svoji hru, jede pořád dál, určitě se snaží o celoplošnou hru, hodně používá úhlopříčné křivky. Proti Holanďance se ukázalo, že silnou zbraní může být smeč, rovněž změna dlouhého podání na krátké v polovině prvního setu prospěla.
Byla vidět její vyhranost, zlepšení, ale bohužel na této úrovni je nutno už mít i nějakou tu svoji „zbraň“: ať už v překvapivých úderech, kterými by soupeřku zaskočila, nebo ve větší nebojácnosti hrát a připravovat si útok hrou u sítě. U těch nejlepších singlistek to vidíme - zadržený kraťas, překvapivý úhel atd.
Kateřina Tomalová v zápase proti Nizozemce Mahulette. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Jakub Bitman, Alžběta Bášová vs. Ronan Labar, Audrey Fontaine (Francie)
Bohužel paralelně s Katkou hrál na vedlejším kurtu náš mix, takže mne to očima stahovalo i tam. Myslím, že tam se děly opravdu zajímavé věci. Na jednu stranu úžasné věci, jak se toho Kuba s Bětkou dovedli chytnout, ale pak za stavu 15:13 v prvním setu to najednou skončilo 15:21 na jedno podání…
A když jsem pak slyšel hodnocení, že Francouzi je dostali kvalitou podání, řeknu si, že Kuba s Bětkou už jsou hodně zkušení, že by tuto situaci měli zvládnout, něco změnit, dát pauzu a podobně. Taky nejsou na žebříčku zrovna nízko, taky už mají odehráno. Lehce se to ale říká a jenom na kurtu aktéři mohou potvrdit, jak někdy to dovede být složité. V každém případě – i z toho mála, co jsem registroval – ve výměnách byli více než důstojnými soupeři nasazenému francouzskému páru. Dovedl bych dokonce říci, že tam procentuálně jsme získali víc bodů. Dle mého názoru sehráli v prvních polovinách setů skvělé partie. Nicméně ten obraz obou setů byl stejný.
Velice dobrý nástup našeho páru, pak mocný francouzský finiš. Obecně si myslím, že zkušenost Kuby s Bětkou by se měla projevit právě na té mezinárodní scéně. Doma je občas potrápí Vojta Šelong s Denisou Šikalovou, ale věřím, že místo Kuby a Bětky je právě tady, na velkých turnajích. Zde se pozná kvalita hráčů. Tady by měli potvrzovat svou třídu. Je pravda, že proti favoritům většinou není co ztratit. Minimálně mne mrzí, že velmi dobře rozehrané sety nedovedli přetavit do třísetové bitvy, bylo by zajímavé sledovat, jak by to francouzský pár psychicky zvládl.
Jakub Bitman s Alžbětou Bášovou. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Jakub Bitman s Alžbětou Bášovou. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Alžběta Bášová, Michaela Fuchsová vs. Johanna Goliszewski, Lara Kaepplein (Německo)
Vzhledem k tomu, že zrovna končil Adamův zápas s Axelsenem, tak jsem bohužel moc velkou část zápasu holek neviděl. Navíc měly Bětka s Míšou na turnaji i za kurtem svého trenéra Petra Bášu.
Měly soupeřky z Německa, tamější deblová škola je vyhlášená, mají systém… přivádí mě to proto spíše k obecnější úvaze:
Jsme individuální sport. Singlisty máme, ať už se připravují doma, nebo v zahraničí. Ale ty párové disciplíny, to je „tragédie“. Jiné slovo nenacházím. A nejde o sportovní hodnocení našich dvojic, které nás na ME reprezentovaly. Je to spíše konstatování „stavu zoufalství“ z faktu, kolik dvojic v párových disciplínách na mezinárodním poli máme.Tam je potřeba taková cílevědomost a systematičnost, že se u nás do těchto disciplín vůbec nikdo nehrne. Bětka s Míšou ano, ale zmiňme se třeba o klucích, tam v dospělých nemáme skoro nikoho.
Michaela Fuchsová s Alžbětou Bášovou. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Michaela Fuchsová s Alžbětou Bášovou. Foto: Badminton Europe/Mark Phelan.
Doufejme, že se do toho obují Míra Janáček s Tomášem Švejdou, že se poperou o Evropské hry 2019 v Minsku a snad i někdo další. A holky? Faktem je, že v málokteré disciplíně je možnost postupu na Evropu či svět tak velká jako u dámského deblu. Neustále si kladu otázku: proč do toho nechce jít více párů?
Mrzí mě ten princip. Vždycky budeme ty páry potřebovat, bez nich není šance na větší úspěchy v soutěžích družstev. Třeba v Polsku mají problém opačný – mají dva trenéry, Přemka Wachu a Michala Logosze, a 23 deblistů. Musí proto redukovat.
I v Německu mají samostatného trenéra na debla a trenéra na singly, ale jak u nás chceš mít trenéra na debla, když nemáš žádné páry, co by se chtěly připravovat na mezinárodní úroveň? A to napříč všemi debly! Je to ale bohužel oboustranné, protože z pohledu hráčů vnímám otázku: „A kdo by zaštítil ty tréninky? Je tady osoba, která by opravdu nalákala lidi, aby se připravovali společně?“
Principiálně tady to množství hráčů není a ani ta osoba tu není.
Adam, Zuzana, Kateřina a Tomasz. Část české výpravy na ME v Huelvě.
Adam, Zuzana, Kateřina a Tomasz. Část české výpravy na ME v Huelvě.
Bohužel nemáme v ČR tradici ani historii a zkušenost s dlouhodobou centrální přípravou v rámci národního centra. Náš sport je individuální. Jsou to všichni rivalové a hledají si svoje cesty každý sám. Tři roky vlastně hledáš různé cesty, jak se zlepšit, ale to nemůže nahradit systém, kdy sparingu je x krát víc, i když nemusí být v takové kvalitě. A v cizím státě tě nikdy nevezmou, že jsi jejich, a budou se ti stoprocentně věnovat. Musíš se o to hlásit a být aktivní, sám se zajímat, i to je cesta. Ale mít tu kvalitu doma z hráčské i trenérské strany je k nezaplacení.