Pár minut po čtvrtfinále mistrovství Evropy do 17 let, kde český tým nestačil v poměru 0:3 na Turecko, jsme zpovídali oba trenéry našeho výběru. Tomasz Mendrek i Radek Votava hodnotili samotné čtvrtfinále, zastavili se ale i ostatních utkání turnaje a zamysleli se i třeba nad zajímavým trendem, že Česko začíná netypicky v družstvech spoléhat na párové disciplíny.
Co rozhodlo o čtvrtfinálovém výsledku 0:3?
Tomasz: Pokud jsme chtěli přemýšlet o úspěchu, věděli jsme, že veledůležitý bude úvodní mix, stejně jako proti Nizozemsku. Pak totiž byly na řadě singly a z pohledu toho, že utkání se nedohrává, tak je rozhodující někde na začátku urvat první bod.
Od začátku zápasu při pohledu na kvalitu turecké mixérky Bengisu Ercetin jste ale věděli, že to bude hodně těžké.
Radek: Věděli jsme, že to bude hodně těžké ve všech zápasech. Ale jestli se někde daly body sbírat, tak mix a klučičí a holčičí debl. Věřil, jsem že dobré zápasy mohou odehrát i Marek s Tallu ve dvouhře, zejména, kdyby se podařilo uspět v mixu.
Radek Votava a Tomasz Mendrek dohlížejí na Marka Aubuse. Foto: Pavel Růžička.
Celkové hodnocení čtvrtfinále bude jaké?
Radek: To hodnocení bude pozitivní. Tým si Turecko přál, těšil se na něj, závěrečné hodiny ve čtvrtek večer i před utkáním se konaly v naprosté pohodě, všichni věděli, že se bude bojovat o medaile. I když to nevyšlo, podle mě mohou být všichni se svými výkony spokojeni. Výhry nad Bulharskem a Nizozemskem jsou obrovsky cenné, i ten Kypr, který byl jednoznačný 5:0, tak tam jednotlivé zápasy měly svoji kvalitu.
Tomasz: Možná bych jen z tohoto pohledu dodal (Turecko porazilo Anglii a je ve finále, pozn. red.) že zcela určitě jsme se dnes střetli s prvořadou kvalitou, byť papírově a co se týče "zvuku jména" Turecko na první pohled nemuselo rezonovat tak jako Dánsko či Anglie.
Je nezvyklé, že Češi v družstvech nyní sázejí na párovky.
Tomasz: Bylo to takové klišé z posledních let, že máme výrazné individuality v singlu a na debly se tak nějak zapomínalo. Když si to promítneme na úroveň dospělé reprezentace, na umístění na žebříčku, tak vidíme, že i tam se pohybovali hlavně naši singlisté. Vlastně i ten tým z loňského šampionátu do 17 let byl postaven na výrazných singlových individualitách, takové v tomto aktuálním manšaftu nemáme. To platí u kluků i holek. O to je příjemnější, že to spektrum, kde body hledáme, je právě nově bohatší i o páry, holčičí i klučíčí. Praxe posledních měsíců ukázala, že Tomáš Švejda s Honzou Janoštíkem i Vašek Palán s Vítkem Kulíškem mají na této úrovni kvalitu, to samé mix Tomáš s Kačkou Zuzákovou, kteří společně netrénují, ale i díky svým osobnostem se nebojíme je postavit a spoléhat na ně. Je to jenom dobře, že to nemáme o těch singlech a zápasy proti Nizozemsku, ale i Bulharsku toto ukázal, tam jsme vyhráli přes párovky. Pokud je to jakýsi startovní výstřel - a hráči už teď sami deklarují, že chtějí jít tou cestou párovek - tak my budeme jedině rádi.
Jan Janoštík a Tomáš Švejda naslouchají. Foto: Pavel Růžička.
Kde vidíte v budoucnosti Honzu Janoštíka? Výborně se tady prezentoval v deblu, ale přece jenom z něj bude obrovský chlap, který bude měřit třeba dva metry.
Radek: Myslíme si, že má skvělé parametry na dvouhru, ale je schopen hrát i druhou
Pro komentátory českých zápasů na mistrovství byla nejpozitivnějším překvapením týmu Tallulah Sharleen Van Coppenolle. Vidíte její budoucnost také spíše v singlu?
Tomasz: Vzhledem k prostředí, kde nyní trénuje, to vidím v tuto chvíli jednoznačně singlově. Nicméně v jejím mladém věku bude jen obrovským benefitem, když s nějakou stálou partnerkou bude chodit do deblů. Ze společných soustředění můžu potvrdit, že to je jedna z mála hráček, která v kterékoliv disciplíně odvede pokaždé nadstandard.
Radek: Já si ji skvěle dokážu představit kromě dvouhry, která bude její prioritní disciplínou, i v obou párovkách. Proti Turkyni ukázala, proč je dostala nominaci do dvouhry. Zápas zvládla moc dobře a ukázala, že vzrůstem menší hráčka může být, a já věřím, že i bude dobrá singlistka.
Tallulah Sharleen Van Coppenolle, čeští trenéři a burácející tribuna. Foto: Pavel Růžička.
Zpět k turnaji. Jak hodnotíte, že favorizovaná Francie prohrála ve čtvrtfinále 0:3 se Skotskem?
Tomasz: Stačí nemít jednoho singlistu. Šéf Francouzů, s nímž jsme se bavili, nám to potvrdil - tahle generace nemůže být postavená na tom, že je tu nějaký Popov (Christo Popov, francouzská jednička i turnajová jednička ve dvouhře chlapců, pozn. red.), který vždycky přinese dva body. Popov vypadl kvůli zranění a jsou pryč. Na MS v Indonésii před měsícem a půl se jim to mimořádně sešlo, kde vlastně mezi o dva roky staršími jako první evropský tým v historii mohli získat pódiové umístění na tomto turnaji. Popov je mimořádný, ale nesmí to být jen o něm.
Dokážete takto brzo zařadit páté místo našeho družstva do historického kontextu?
Radek:
Tomasz: Říkává se, že ta předchozí generace byla mimořádná, o ní se hodně mluví, a i my jsme si nebyli jisti, nakolik hráči z této aktuální generace dokážou být osobnostmi na kurtu. Zdůrazňuji, že zde jako klíčová hráčka měla být Bára Hadáčková, kterou ale opět vyřadily zdravotní potíže. To také zasáhlo do budování týmu. Musíme zdůraznit i očekávání, když se turnaj hraje doma, tlak na tyto mladé hráče, vnímání, jak se nám na domácím kolbišti bude dařit, tak když vezmeme toto všechno v potaz, tak ten výsledek je mimořádný. Jsme smutni z Turecka, že se to nepovedlo vyšperkovat, ale s odstupem času se ohlédneme za obrovským kusem práce, který se udělal. Je třeba také vnímat, že i když jsme s Radkem strávili s tímto týmem vlastně 6 měsíců, soustředění a různé turnaje, tak pořád to není, že bychom s hráči byli většinu času. Hráči mění prostředí, možnosti sehrávání a odstraňování chyb jsou často omezené. O to je zajímavější sledovat, jak jsou schopni a ochotni vnímat pokyny, které pak dostávají přímo na turnaji.
Jan Viktora a jeho fandící skills. Foto:Pavel Růžička.
Můžete být konkrétnější?
Tomasz: Čerstvý příklad – jdu po zápase za Tallu a ona se rozpláče, že nepřinesla ten bod a že se vyhodila v momentě, kdy to měla zvládnout. Je těžké vysvětlovat takto mladičké hráčce, že to jsou právě ty zkušenosti a důvod, proč je tady. Jinde to nezažije.
Radek: To samé Tomáš Švejda. Jde tam s tím, že musí vyhrát, je schopen na tom pracovat, ale když prohraje, má hlavu dole a to negativní si teď ponese do individuálu. Kačka Zuzáková to samé. Je vidět, jak moc o svém badmintonu všichni přemýšlí, jak ho vnímají. Chci říct ale ještě něco jiného. Ten výsledek je velkou motivací pro ty mladé. Generace před nimi to dokázala, tahle, ne tolik vyzdvihovaná, to dokázala taky. Po nich jdou další a teď ví, že to dvakrát po sobě šlo. To by se mělo přetavit v ty mladé – ano, na to máme, tohle je naše realita a třeba tam ta placka jednou padne. Je to vidět na těch vyspělých zemích. Oni prohrají, ale nesou v sobě to, že příště budou o tu medaili bojovat zase. My na to čekáme čtyřicet let, ale už se tady buduje kontinuita, že do těch bojů taky začínáme patřit.
Chtěl jsem to právě zmínit, je to určitá změna paradigmatu- začíná být standardem, že Česko bojuje o medaile z mistrovství Evropy. To je hodně pozitivní vývod.
Tomasz: Možná si to ještě plně neuvědomujeme, ale bavíme se tady o nějakých konkrétních jménech, Tallu, Honza, ti budou štikami v rybníce ještě za dva roky na tomto mistrovství, za nimi snad přijdou další, pak tu máme o kategorii výše Terku Švábíkovou, Jirku Krále a další hráče, kteří mohou tvořit páteř družstva pro juniorské mistrovství Evropy. Je hodně velkých akcí, na kterých pomalu začínáme mít očekávání dobrého výsledku. Opravdu začínáme mít širší rozhled v tom evropském badmintonu. Je za tím i dlouhodobě dobrá práce Talent Teamu Tomáše Krajči. Máme tu spoustu mladších ročníků, kteří jsou ale samozřejmě na startovní čáře. Mě zajímá ten další krok v jejich badmintonu, kam půjdou a jakou motivaci budou nacházet.
Radek: Věřím, že hráči tohoto týmu se stanou tahouny U19 reprezentace a že individuality, jako jsou Honza, Tomáš, Tallu, Kačka, ale to nemá cenu jmenovat, prostě všichni, kteří se rozhodnou začít opravdu seriozně na sobě pracovat, budou prostě dobří i mezinárodně. Pro tuto generaci je nyní nejdůležitější si opravdu zcela otevřeně a upřímně vyhodnotit, jak k tréninku a všemu přistupují, a pokud najdou rezervy, je třeba změnit návyky, systém, četnost a kvalitu. Jsem přesvědčený, že rezervy mají a někteří opravdu velké.
Tento tým na mistrovství Evropy obstál. Přijdou následovníci? Foto: Pavel Růžička.
Ještě se zeptám na jednu věc, a to často propírané letošní mistrovství světa v Indonésii. Jak vnímáte význam této akce třeba pro toto mistrovství Evropy?
Radek: Naprosto zásadně. Ta zkušenost z tak obrovského turnaje je nenahraditelná. Troufnu si už teď naplno říci, že nebýt Indonésie, tak nejsme dnes ve čtvrtfinále, to Nizozemsko bychom bez zkušeností s těžkými zápasy proti světovým soupeřům nezvládli. To, že Honza s Tomášem zahráli koncovku deblu tak, jak ji zahráli, tam se nám přesně oběma vybavil ten moment ze světa, kde byli nuceni čelit proti Thajcům mnohem větší rychlosti a v tom tlaku se museli snažit hledat místa, jak balon nezvednout.
Tomasz: Zpětně teprve doceňujeme, jaké výhody mělo, že jsme na svět mohli jet v podstatě s výběrem U17. Tady v Praze se nám ta zkušenost vrátila se vším všudy.