Vítězství dánského badmintonisty Viktora Axelsena ve dvouhře mužů na právě skončeném mistrovství světa v Glasgow je natolik významnou událostí, že čtenářům kromě stručného profilu nového světového šampiona nabízíme zcela výjimečně i krátký redakční komentář.
Zlatou medailí z MS třiadvacetiletý singlista definitivně naplnil svůj potenciál. O obrovském talentu, který ve Viktoru Axelsenovi dřímal, nebylo pochyb od mladšího juniorského věku, v jeho rodném Odense se údajně říkávalo, že je to „stroj na kvalitu“: kdyby dělal jakýkoliv sport, dosáhl by v něm perfekce.
Průlomovým byl pro Axelsena rok 2010. V dubnu získal v pouhých 16 letech a třech měsících titul z mistrovství světa juniorů v mexické Guadalajaře, v říjnu téhož roku si pak připsal první turnajový triumf mezi dospělými, když vyhrál Cyprus International. V roce 2010 se také poprvé představil na turnaji kategorie Super Series právě v Odense, kde vyhrál kvalifikaci a ve druhém kole prohrál s dalším Dánem Janem Jørgensenem.
Viktor Axelsen vrhá raketu do davu na oslavu svého triumfu nad Lin Danem. Foto: Mark Phelan pro Badminton Europe.
Velký ohlas vyvolala jeho finálová účast na Swedish Open v témže roce, kde porazil třeba jednoho z nejlepších Evropanů a domácího favorita Henriho Hurskainena. V roce následujícím získal evropský titul mezi juniory, na šampionátu světovém však zlato neobhájil – ve finále nedokázal najít recept na precizní obranu malajského mladíka s poetickým jménem Zulfadli Zulkifliho.
V pouhých osmnácti letech si zahrál první finále Super Series, v Paříži ale nestačil na dalšího Malajsana Darena Liew. Ještě před tím získal bronz na ME ve Švédsku, kde tentokrát ve třech setech nedokázal vyzrát na již zmíněného Hurskainena. Nutno zdůraznit, že Švéd o kolo dříve ukončil vládnutí legendárního Axelsenova krajana Petera Gadeho, který vyhrál pět evropských mistrovství za sebou.
V roce 2014 si pak Axelsen připsal první vítězství na turnaji Grand Prix Gold, Swiss Open v Basileji, když v souboji dvou badmintonistů nastupující generace porazil Číňana Tiana Houweie. Památný je mečbol za stavu 24:23 ve třetím setu pro Axelsena, kdy Houwei promáchl smeč. V tomto roce si Dán připsal i první medaili z mistrovství světa dospělých - domácím fanouškům v Kodani udělal radost bronzem, a obhájil i bronz evropský. Už tehdy bylo na Axelsenovi vidět zklamání, v Kazani si věřil na víc…
Jeho moment přišel o dva roky později, na kontinentálním mistrovství ve Francii zvládl finále proti reprezentačnímu kolegovi Jørgensenovi a poprvé se mohl nazvat nejlepším Evropanem.
Cože??? Axelsenovo nevěřícné vítězné gesto. Foto: Mark Phelan pro Badminton Europe.
Až bude bilancovat svou kariéru, určitě si dánský badmintonista ihned vzpomene i na historické vítězství Dánska v Thomas Cupu – mistrovství světa mužských družstev. Dánové tuto slavnou trofej pozvedli nad hlavu v roce 2016 po finálovém vítězství nad Indonésií 3:2, k němuž Axelsen přispěl výhrou nad Tommym Sugiartem. Celkově v turnaji vyhrál 5 ze 6 zápasů, zastínil jej však kolega Hans Kristian Vittinghus, jenž jako týmová trojka ve čtvrtfinále proti Japonsku i ve finále s Indonésií přinesl možná trochu nečekaně rozhodující body a po zásluze byl nejaktivnější i při týmových oslavách.
Doposud nejlepší rok své kariéry pak Axelsen korunoval bronzem z olympiády v Riu, kde v souboji zklamaných semifinalistů porazil čínskou legendu Lin Dana.
Je trochu překvapující, že titulu z turnaje Super Series se Viktor Axelsen dočkal až na sedmý finálový pokus – letos vyhrál India Open. Na konci roku 2016 však triumfoval na Super Series Finals v Dubaji, kde ve finále porazil opět Houweie. Na tomto turnaji si také připsal skalp Lee Chong Weie či současné světové jedničky Wan Ho Sona.
A dál už to znáte – letošní srpnové mistrovství světa v Glasgow, finále opět s Lin Danem a první titul mistra světa…
Způsob, jakým Axelsen ukončil dvacetileté čekání evropského světadílu na šampiona ze dvouhry mužů, ale stojí za krátké zamyšlení.
Momentka z finálového duelu. Foto: Mark Phelan pro Badminton Europe.
Ne ani tak nad výkonem samotného Dána, ten byl zvlášť ve finále „přesně takový, jaký měl být“. O Axelsenově taktice chodit dříve ve výměnách do zakončení, křivkách a perfektním čtení Lin Danovy hry jsme již psali jinde. Pozoruhodné ale je, jak tento turnaj v mužské dvouhře nezvládla Čína.
Není pochyb o tom, že Viktor Axelsen, i když mu je pouze 23 let, už nějakou dobu předvádí badminton světové extratřídy a v součtu s tím, jak stárnou králové let minulých (Lin Dan, Lee Chong Wei, Jan Jørgensen), zkrátka do finálových zápasů největších turnajů patří. Stejně proto není pochyb o tom, že jeho finálový soupeř v Glasgow Lin Dan musel vědět, jak těžká dřina ho čeká. I přesto však na kurtu působil bohorovně a možná až příliš sebevědomě - v momentech, kdy mohl zrychlit a výměnu zakončit, volil často raději klamavý úder, kterým jako by Axelsenovi říkal: „Vidíš, já to mám pod kontrolou!“ Jenže neměl.
Členové redakce ani nikdo jiný samozřejmě nevidí Lin Danovi do hlavy, nelze si však představit duševní rozpoložení, kvůli kterému by Lin Dan nechtěl titul mistra světa po čtyřech letech zpátky. V boji o bronz v Riu šlo o jeho motivaci pochybovat, tady to měl být ale ten starý známý Super Dan, vítěz dvou olympiád, král rozhodujících zápasů, muž bez nervů a šampion tělem i duší. Ale nebyl jím.
Místo toho, aby „zavřel kurt“ a šel s Dánem do delších výměn, jak se mu to skvěle podařilo letos v semifinále All England, kde byl Axelsen po prvním vyhraném setu podroben běžeckému testu ve velkém tempu a následně odešel fyzicky, hrál Číňan nezvykle zbrkle. Netypicky se také nedokázal vyrovnat s Axelsenovou výškou a možná i podmínkami v hale. Co by ale bylo absurdnější než omlouvat Lin Dana za to, že se nesrovnal s halou?
Objetí s trenéry Jacobem Damgaardem a Kennethem Jonassenem. Foto: Mark Phelan pro Badminton Europe.
Překvapující je pak přístup vedení čínské reprezentace. Opět – v této oblasti nelze než spekulovat, ale na základě dlouhodobého pozorování největších světových turnajů se odvážíme vyřknout hypotézu, že čínští badmintonisté předem znají své role v turnaji. Když se mají potkat dva Číňané, jeden buď rovnou skrečuje pro neexistující zranění či zápas odchodí, protože prostě byl určen jako poražený. Případně dříve v pavouku vyklidí cestu, aby se nemusel s kolegou potkat a "hrát divadlo". Hlavní je, aby Čína jako země měla co nejvíce vavřínů, individuální osud je druhotný. Z pozice svobody jedince to není nic moc, jde však o daň za možnost být součástí nejlepšího národního týmu planety a nikde není psáno, že příště nedostanu šanci na vítězství já.
Právě z tohoto úhlu je nepochopitelné, že čínští trenéři nezaúkolovali Chen Longa, aby v semifinále Axelsena unavil. Prohra olympijského vítěze a dvojnásobného mistra světa 9:21 a 10:21 byla opravdu do očí bijící ukázkou toho, jak to vypadá, když čínský hráč nechce vyhrát. Pokud bylo dáno, že šanci na titul (možná poslední) dostane Lin Dan, měl mu Chen Long potenciálního soupeře zničit. Jak jen to robot Chen umí! Tříseťák s hráčem Chen Longovy fyzičky a umu v tom nejvyšším tempu nezkazit by Axelsen jistě v neděli ráno na svém těle velmi silně pocítil. Takto se akorát pěkně rozehrál.
V minulosti skvěle plnil tuto roli v čínském národním týmu Pengyu Du. Přestože sám atakoval přední místa světového žebříčku, neocenitelnou službu Číňanům poskytl hlavně na mistrovství světa a dalších turnajích, kdy byl vybrán jako ten, kdo ve třech setech utaví Malajsana a hlavního nepřítele Lee Chong Weie. I když nakonec na Lee nestačil, vzal mu hodně sil a v dalším zápase pak měli Lin Dan či Chen Long snadnější práci…
Všechno jsou to však jen dohady a odhady, filozofii čínského národního týmu i přes určité informační úniky a legendy nikdo nezná. Jisté je jen to, že v největší badmintonové velmoci mají na základě výsledku dvouhry mužů na MS v Glasgow podnět k zamyšlení.
Stejně jisté je pak to, že Dán Viktor Axelsen dokázal mimořádnou věc, která bude motivovat nejen mladé badmintonisty po celé Evropě minimálně stejně jako nedávná pohádka o španělské princezně Carolině Marin, která se vzepřela předpokladům a dokázala porazit asijskou přesilu.