Bude to už její třetí olympiáda. Nejenom na hráčském poli sklízí český badminton úspěchy. Michaela Bencová je ve světě velmi uznávanou rozhodčí a není tedy divu, že se na konci měsíce podívá i na další hry. V rozhovoru necílí jen na vrcholnou akci roku, ale dívá se třeba i na moderní technologie. "Za mě jsou super, třeba se jednou začne používat i videorozhodčí, ale to je hudba budoucnosti," říká zkušená sudí, která bude v Paříži reprezentovat českou arbitrovskou školu společně s Kamilem Kyzlíkem.
Míšo, jedete na další olympiádu, to byste asi před nějakými 12 lety, kdy jste jela na olympiádu do Londýna, troufnu si tvrdit, neřekla. Stále vás rozhodování naplňuje?
Londýn byl moje první olympiáda. Tehdy jsem byla nejmladší ženou - rozhodčí - na světě a druhá nejmladší s nejvyšší světovou kvalifikací vůbec. Londýn byl tehdy trochu překvapení. Pak přišla nominace na Rio, nakonec i na odložené Tokio (to jsem z důvodu onemocnění rakovinou nakonec musela zrušit). No a najednou jsem senior, který jede na svojí třetí olympiádu. Nevím, zda se po 30 letech dá říct, jestli mě to naplňuje. To hodně záleží na daném turnaji. Pokud se s vámi pořád někdo hádá, je o vás špatně postaráno, pořád něco skřípe, a vy trávíte jako dobrovolník na hřišti 14 hodin denně, tak přemýšlíte, jestli by vám nebylo lépe v práci místo na turnaji. Na druhou stranu mám přátele na celém světě, v jiných částech zeměkoule si rozhodčích váží a je nás málo na velký počet turnajů, tak si vlastně tak trochu mohu vybírat, na který turnaj pojedu a kam už nikdy.
Letošní olympijské hry v Paříži jsou atraktivní nejenom lokalitou, ale také faktem, že se na nich představí hned 4 čeští hráči. Když odbočíme od rozhodcovské role, prožívala jste jejich kvalifikaci a fandila?
Tak lokalitou jsou atraktivní hlavně pro české fanoušky, protože se tam můžou lehce podívat. Bylo to vidět i dřív. O Londýn byl mnohem větší zájem než potom o Rio, zvláště kvůli časovému posunu. Ne každý měl možnost sledovat zápasy z Ria uprostřed noci. Neprožívám žádné hráče - jsem přece nestranná rozhodčí (usmívá se), ale po očku jsem sledovala, jak na tom jsou.
Jakým vývojem prochází badminton z rozhodcovské role? Všechno je samozřejmě rychlejší, na druhou stranu vám pomáhají moderní technologie. Kvitujete například zavedení “Jestřábího oka”, nebo nejste jeho zastánce?
Hodně se to za těch 30 let změnilo. Mění se hlavně pohled na chování rozhodčího na hřišti. Dnes nás učí, že hra je pro hráče, že máme být striktní, ale féroví, ale přitom nebýt policajt. Mění se pohled na hru ve smyslu třeba zdržování, hlasových projevů, mění se oblečení. Když jsem začínala, tak byl badminton ještě bílý sport. A moderní technologie? Za mě super. Na nás - ať rozhodčí na umpiru, na podání nebo na lajně - je během zápasu obrovský tlak. Lidské oko je vlastně strašně pomalá kamera. V televizi vám potom ukáží několikrát dokola z různých úhlů zpomalený záběr a na sociálních sítích začne lynčování rozhodčího. Takže díky možnosti jestřábího oka se ten tlak trochu zmenšuje. Je to super věc (i když taky dělá chyby), ale já bych klidně byla pro, aby se začal v určitých případech a za daných podmínek používat i třeba videorozhodčí. Abychom se měli možnost podívat na situaci znovu a teprve potom rozhodnout. Ale to je hudba budoucnosti.
![](https://cbas.blob.core.windows.net/clanky/IMG-20240711-WA0004 (002).jpg)
Vzorem téměř pro každého českého rozhodčího je s největší pravděpodobností Mojmír Hnilica. Bylo to tak i ve vašem případě, nebo jste měla favorita jinde?
Tady budu asi trochu oponovat. Mojmír skončil po olympiádě v Pekingu v roce 2008, hodně mladých rozhodčích ho vůbec nezná, takže ten vzor jsem spíš teď já. Ale ano, i pro mě byl vzorem u nás. A když jsem začínala, tak jsem měla několik zahraničních sudích, ke kterým se vzhlížela - zkušení rozhodčí z Austrálie, Nizozemska atd.
On je, kromě skvělých rozhodcovských dovedností, také známý pro své historky. Dáte i vy do placu nějakou, nejlépe třeba rovnou olympijskou?
Historek je za těch 30 let spousta. Někdy jsou úsměvné až po nějaké době, některé nejsou úsměvné nikdy, někdy se smějeme na hřišti hned všichni. Olympiáda v Londýně byla, na rozdíl od Ria, velmi dobře organizovaná, možná chvílemi až přeorganizovaná. Proto bylo vtipné, když jsme šli poprvé do haly na meeting před turnajem a zjistilo se, že naše akreditace nás sice opravňují ke vstupu na hřiště, ale ne do haly. Prostě se zapomněla dát na naši akreditačku jedna ikonka. Nebo se mi líbilo v Riu, jak si brazilské publikum vždy vybralo toho nejslabšího hráče na všech kurtech a toho opravdu hlasitě podporovalo. Vtipné jsou momenty, kdy za stavu 10:6 vstoupí kouč na hřiště, protože nedával pozor a myslí si, že je to 11:6 a je přestávka. Občas se to stane i hráčům. U čeho ale moc být nechci jsou zranění hráčů, nebo naneštěstí dokonce úmrtí na hřišti, jako teď nedávno, kdy zemřel v podstatě na hřišti 17letý hráč, vítěz letošního Dutch Junior.
Pojďme ale ještě jednou přímo do Paříže. Jak vypadá harmonogram rozhodčího a budete mít šanci navštívit i jiná sportoviště a zafandit českým sportovcům?
Náš harmonogram je docela náročný. Musíme tam být o dva dny dřív. Je potřeba vyzvednout uniformy, projít několika meetingy, naučit se chodit na hřiště a ze hřiště (každý turnaj má svoje specifika). Když turnaj začne, tak jsme rozděleni na skupiny. Někdo má ranní, někdo odpolední. Ranní, to znamená být v hale už kolem 7 hodiny ranní, budeme tam do cca 15 - 16 hod. Odpolední je od těch zhruba 15 hodin do cca půlnoci. Super je, když máte odpolední a druhý den hned ranní, to pak toho spánku moc není. Pokud máme volno, tak buď dospáváme, nebo se jdeme podívat do města. Na jiná sportoviště nemáme přístup v rámci akreditace, museli bychom si koupit vstupenky. Ty se ale těžko kupují dopředu, když nevíte, jakou budete mít směnu, a kdy budete mít volno. Ale určitě se půjdu podívat do Českého domu (v Londýně byl super, v Riu byl lepší ten Slovenský). Naše hráče nemůžu pískat, musí se dodržovat neutralita států, tak snad budu mít v té době volno, abych jim mohla fandit.
Na turnaj s vámi pojede i Kamil Kyzlík jako čárový rozhodčí. Voláte si třeba, zjišťujete novinky, pomáháte si organizačně, nebo jedete každý po své ose?
Jsme ve spojení, ale každý spadáme pod jiného koordinátora a máme trošku jiné podmínky, takže spíš si jedeme každý po své ose s tím, že víme, jak to má ten druhý.
V poslední otázce se zeptám na vaše tipy, jako světová rozhodčí máte hráče nakoukané a víte, jak se umí připravit na vrcholnou akci. Zatipujte si tedy vítěze všech disciplín a také odhadněte, jak si povedou čeští hráči?
Upřímně moc tipy nemám, protože olympiáda je i hodně o nervech, záleží na formě a záleží i na zraněních. Nepřekvapilo by mě, kdyby ve dvouhře mužů obhájil Viktor Axelsen a ve dvouhře žen Carolina Marin. Ostatní je ve hvězdách. A u našich hráčů by byl ohromný úspěch, kdyby se dostali ze skupiny do pavouka. Hlavně ať jsou zápasy bez zranění a v rámci fair play pro všechny.