O jeho kvalifikaci nebylo pochyb. A to v podstatě už v její půlce. Jan Louda dokonale naplnil svůj potenciál a s ledovým klidem už od začátku bojů o Paříž věděl, že pokud ukáže, co umí, tak do města nad Seinou pojede. Tenhle rok ho sice brzdí zranění zad, na OH by ale měl být připravený stoprocentně. “Chci si hlavně po každém zápase říct, že jsem tam nechal všechno,” říká dva měsíce před vrcholem kariéry.
Honzo, které první olympijské hry jsi začal více vnímat a vzpomeneš si na ně dnes?
První olympiáda, kterou si vybavím, byl Peking 2008. Sledoval jsem Petra Koukala a Kristínu Gavnholt, doma jsme se na zápasy dívali. To je moje první větší vzpomínka na hry, kterou mám. Předtím jsem byl ještě moc malý, ale vím, že u nás v televizi olympiády vždy běžely.
Kdo byl tvůj dětský olympijský hrdina, ať už badmintonu nebo jiného sportu?
Nejvíc jsem sledoval Petra Koukala, nejlepšího českého hráče v té době. Měl jsem rád Petera Gadeho, Lin Dana, na oba jsem se díval moc rád. Co se týče jiných sportů, pamatuji si na Romana Šebrleho, když vyhrál zlatou medaili a také na Báru Špotákovou, i když přesně nevím, na jaké to bylo olympiádě. Vyloženě olympijského hrdinu ale nemám...
Vraťme se k samotné cestě na pařížské hry. Už prakticky od konce roku 2023 jsi byl skoro jistým účastníkem. Dala by se kvalifikace z tvého pohledu nazvat, že byla pohodová, bez větších nervů?
Asi by se to tak nazvat dalo. Jsem moc rád, že jsem kvalitní výsledky uhrál už na startu olympijské kvalifikace. Od turnaje v Mexiku, který jsem vyhrál, přes Evropské hry, turnaje v Kanadě a USA, na kterých jsem postoupil do druhých kol, za což byly velké body a v neposlední řadě postup do čtvrtfinále na Hylo Open. Ano, prakticky na konci listopadu jsem mohl být v klidu. Sebevědomý jsem byl ale už po Mexiku, věděl jsem, že na to mám, pokud si budu hrát to svoje. Naví jsem byl rád, že jsem se vyhnul exotickým destinacím a nemusel hrst třeba Ugandu, nebo Ázerbajdžán.
Ty nervy si naopak trochu vybíráš v posledním období. Dá se říct, že jsi tři měsíce před Thomas Cupem nehrál žádné turnaje. Bylo to více z preventivních důvodů, nebo to bylo tak vážné?
Měl jsem problémy se zády, obtíže se nasčítaly za poslední léta a rozhodli jsme se, že je čas to řešit. Pracujeme na tom, aby se ten problém nevracel a věřím, že to je na dobré cestě a poslední dva měsíce zvládneme odtrénovat tak, abych byl na OH stoprocentně připravený.
Na Thomas Cupu ses vrátil stylově a především výkon s Japoncem Nishimotou měl nejvyšší parametry. Mluvil si o tom, že chceš na olympiádě hlavně ukázat, co umíš. Přesto musí být v tvé hlavě i výsledkový cíl, nebo není?
Za výkony na Thomas Cupu jsem byl rád, vzhledem ke zranění nebyla příprava ideální. Skvělé bylo, že se to v Číně obešlo bez zdravotních problémů a také, že jsem hrál vyrovnaně právě s Japoncem Nishimotou. Stejně tak jsem byl spokojený i s kontrolovanou výhrou nad Fabianem Rothem, který je velmi kvalitním hráčem. Výsledkový cíl na OH opravdu nemám. Abych si říkal, že musím postoupit ze skupiny, to ne. Chci si to hlavně užít a v každém zápase předvést to nejlepší. Pokud se to povede, tak můžu třeba i ze skupiny postoupit. Po každém zápase si chci hlavně říct, že jsem tam nechal všechno.
Stejnou otázku jako deblistům dám i tobě. Kdyby sis mohl nalosovat svou skupinu snů, ze které by byl reálný postup, kdo by v ní byl?
Myslím, že skupina snů, ve které by byli dva hráči, přes které bych prošel jasně, tak ani teoreticky neexistuje. V každém případě tam budu mít bude někoho z elitní Top 16. Asi je přece jenom rozdíl hrát s badmintonistou z Top 5 na světě, nebo s hráčem, který je patnáctý. Jsou to ale OH a všichni budou připraveni nejlépe, jak to půjde. Logicky, dostat do skupiny někoho, kdo se kvalifikoval z posledních míst v Evropě, by bylo fajn, nicméně, jestli budu chtít postoupit, stejně budu muset porazit právě někoho ze zmíněné TOP 16.
A skupina smrti?
Nemám ani skupinu smrti. Hrát na olympiádě s Axelsenem, nebo Antonsenem, to je prostě krásný. Nemám to postavené tak, že kdybych hrál s nimi, tak by to bylo pro mě zklamání. I když by byla šance na postup minimální.
Na která ostatní sportoviště by ses chtěl během olympijského svátku podívat?
V první řadě se chci samozřejmě soustředit na sebe, doufám ale, že po mém turnaji bude čas se podívat i na jiné soutěže. Že bych se na něco vyloženě těšil, to zatím ne. Láká mě ale stolní tenis, jak to vypadá, když to člověk pořádně umí a také bych chtěl podpořit ostatní Čechy.
Kdo tě přijede do Paříže podpořit a jak těžké je sehnat vstupenky, zvláště s ohledem na to, že se prodávají na jednotlivé bloky, přičemž prozatím nevíme, v jakém budou jednotliví badmintonisté hrát?
Vyřešili jsme to docela zajímavě. Když už bylo téměř jasné, že se dostanu na OH, tak jsme koupili tři lístky na všechny bloky, s tím, že z mého okolí mě přijedou podpořit rodiče, partnerka a brácha a jeho žena, takže dohromady pět lidí. Já bych měl mít možnost dokoupit ještě dva lístky na můj blok. Všichni by se tedy měli dostat na moje zápasy a zbytek, vstupenky na ostatní bloky, se asi budeme snažit nějakým způsobem prodat. (směje se)
A na závěr už trochu tradičně. Kdo je pro tebe největším favoritem tvé disciplíny, tedy singlu mužů?
Největším favoritem v singlu je pro mě pořád Viktor Axelsen. Myslím, že se na to zvládne připravit, ale bude na něj velký tlak, je to obhájce titulu a stále světová jednička. Číňané budou připraveni dobře, proto je pro mě Shi Yuqi dalším z favoritů a Kunlavut Vitidsarn bude mým třetím tipem.