Býval velkým talentem motoristického sportu. Nehoda při exhibici v 16 letech a těžké zranění ale Lukáše Šemberu z Brna upoutaly na invalidní vozík. Šembera se poté na vrcholné úrovni věnoval basketbalu vozíčkářů, nyní ale začal upínat veškeré své sportovní úsilí k para-badmintonu. A cílem pro něj není nic menšího než paralympiáda v Tokiu 2020.
Ambiciózní pětadvacetiletý sportovec, který pracuje jako grafik a marketingový manažer, se o svém velkém plánu rozpovídal v rozhovoru pro Czechbadminton.
Jak dlouho se věnujete para-badmintonu?
Krátce, ale před tím jsem hrál profesionálně vozíčkářský basketbal, takže na vozíku mám celkem velké zkušenosti s pohybem. Pár týdnů před Vánoci jsem se dal dohromady s Tomášem Vovsem a řekl jsem mu, že bych chtěl začít hodně trénovat, do té doby jsem nevěděl, že nějaký para-badminton je.
Jak jste se k para-badmintonu tedy dostal?
Snažil jsem se to najít na internetu, ale nikde nic. A pak jsem najednou objevil článek, kde se s Tomášem bavili o tom, že Tomáš a jeho tým Sharks Brno se tomuto sportu věnují. Hned jsem si našel jejich stránku na facebooku a kontaktoval je. Po prvním společném tréninku jsem Tomášovi řekl, že do toho chci jít naplno.
Lukáš Šembera při tréninku. Foto: Ladislav Hájek.
Takže nyní vaše spolupráce vypadá jak?
Trénujeme spolu třikrát týdně, k tomu chodím s jinými hráči-vozíčkáři a ještě do posilovny s trenérem, který zaměřuje trénink také badmintonově, - posiluji předloktí a podobné věci, které mi pomůžou zlepšit hru. Je paráda, že jsem k tomu sportu nalákal i další vozíčkáře, takže je šance, že se to tady bude dál rozvíjet.
Naznačujete ale, že tohle nebyl Váš první kontakt s badmintonem.
Už před tím jsme chodili s manželkou si zahrát sem tam a já ji pořád lanařil, ať chodíme častěji, ale ji to zas tak nebavilo. Jakmile tedy nyní přišla možnost trénovat s ostatními a zúčastňovat se mezinárodních turnajů, řekl jsem si, že do toho chci jít.
Basketu se tedy už nevěnujete?
Dřív jsem hrál za Vídeň profesionálně, ale tam to nedopadlo, pak chvíli za Brno, ale také to nebylo ono. Když něco dělám, tak to chci dělat na sto procent, a tam to bylo spíš takové hobby. Chci jít vlastní cestou a badminton je jenom o mně - když to zkazím, zkazím si to sám, když to dám, tak to dám.
Mohu se zeptat, jak se Vám přihodil úraz?
Do roku 2009 jsem dělal silniční motorky, závodil jsem mistrovství světa. Tehdy jsem měl nehodu a od té doby jsem na vozíku. Byla to zrovna jiná kategorie, kde jsem normálně nezávodil, taková exhibice, a já dostal smyk. Hlavou jsem dopadl na obrubník a tím nárazem se mi rozdrtila páteř. Blbé bylo, že to bylo na takových sranda závodech, ale stane se.
Cílem Lukáše Šembery je paralympiáda. Foto: Ladislav Hájek.
Co přesně se Vám stalo?
Jak jsem narazil hlavou, tak do sebe se mi rozdrtily dva obratle. Pátý a šestý hrudní.
Jaké máte tedy nejbližší plány v para-badmintonu?
V březnu jedeme do Španělska na Mallorcu, tam už to máme všechno přichystané, zaplacené. To je tedy tutovka, do toho jsem byl o minulém víkendu v Polsku v Imielinu na jednodenním tréninkovém pobytu s polským hráčem. Můžu si tedy srovnat a ujasnit, na čem ještě před Španělskem musím zamakat.
Jaký máte dlouhodobý cíl?
Hlavním cílem je paralympiáda v Tokiu 2020. Uvidíme, jak to půjde. Před Mallorkou nemůžu moc říkat, jaké to bude, tam to bude takový test mých dovedností. Trénink s Tomášem je hrozně náročný, on se mi snaží dávat to nejtěžší, co jde zahrát. A já to těžké dokážu zahrát, tak si myslím, že mám nějakou šanci. Ale když to teď nevyjde, vyjde to příště. Očekávání jsou, ale rozhodně nemůžu říct, že se cítím na vítězství v turnaji.
Dá se porovnat motoristický sport a badminton?
Badminton má výhodu v tom, že když člověk trénuje na zápasy, tak trénuje badminton. Když trénujete na motorky, tak trénujete fyzičku na kole, chodíte do posilovny a na tu motorku si sednete až v pátek před víkendovým závodem. Proto je to náročné. Badminton hrajete pořád a na hru se připravujete hrou. Co se tréninku týče, tak tam člověk musí mít namakáno tak, aby těch 100 kilometrů, co se jede závod, těch 20 kol, dokázal udržet stejné tempo, aby se neunavil. Ale v tom je to s badmintonem podobné. Sám makat na sobě, sám se připravovat, nejen na tréninku, ale i doma.
"Když něco dělám, chci to dělat na sto procent." Foto: Ladislav Hájek.
A basket?
Když jsme třeba hráli s tureckým týmem, tak to bylo hodně náročné, ale teď, když trénuju s Tomášem, tak při delších cvičeních pociťuji tu únavu dost podobně. Dá se to tedy srovnat, co se fyzické náročnosti týče, ale jinak je to samozřejmě o něčem jiném už tím, že badminton je individuální sport.
Jak jste se popasoval s náročnou badmintonovou úderovou technikou?
Celkem dobře, snažím se na to hodně soustředit, na držení rakety a tak, Tomáš si toho pořád všímá a opravuje mě. Ale myslím, že se mi to vrylo do paměti, ale samozřejmě mám ještě hodně co ladit.
Zatím jste s para-badmintonem na začátku, ale přemýšlíte už nějak nad tím, jak budete případně shánět prostředky na turnaje? Máte sponzory?
Jelikož začínám, tak ten první turnaj na Mallorce si platím ze svého. S Tomem se snažíme získat nějakou finanční podporu a právě po tom Španělsku bych chtěl potenciální sponzory oslovit s prezentací. Nechce se mi do toho, když zatím nemám ani jeden výsledek.
A které další turnaje byste potom chtěl absolvovat?
Dál je tam Irsko někdy v červnu a Francie v září, ale ještě nevím, jak to utáhnu. Možná jeden z nich budu muset vypustit.
Foto: Ladislav Hájek.
Uvažujete i o párových disciplínách?
Na Mallorku jsem přihlášený i do čtyřhry s tím, že mi někoho přiřadí. Přihlásil jsem se proto, abych si co nejvíce zahrál a nabral více zkušeností.
Z Česka se ještě někdo chystá na tenhle turnaj?
Co se vozíčkářů týče, tak nevím o nikom, kdo by tam měl jet, ale nejsem v kontaktu se všemi.
Sledujete badminton zdravých?
Lajknul jsem nějaké stránky na fb i instagramu a je to hodně zajímavé, baví mě to. Ale sleduji hlavně vozíčkářský badminton a snažím se vyčíst taktiku, co a jak dělají, ale i techniky, jak se na vozíku hýbají - jestli se například otáčí, nebo couvají. Sleduji různé detaily a věřím, že mi to jako hráči pomůže.