Pro letošní rok byl do Síně slávy Českého badmintonového svazu uveden Mojmír Hnilica, zakladatel rozhodcovské tradice v Česku a člověk, jenž ve svém oboru dosáhl na absolutní vrchol. Přečtěte si, jak Hnilica hodnotí 30 let "na empajrech" a jak vzpomíná třeba na zápas, v němž se mu před očima přímo na kurtu popral fenomenální Lin Dan.
Jak moc si ceníte toho, že jste byl uveden do Síně slávy ČBaS a ocitl se v takové společnosti?
Samozřejmě si tohoto čestného ocenění velmi vážím, je hezké být takto pohromadě s lidmi, kteří pro badminton tolik udělali či stále dělají.
Koho z členů Síně slávy si vážíte nejvíce a koho považujete za nejvýraznější osobnost historie našeho sportu?
To je těžká otázka a myslím, že nelze objektivně někoho takto vyzdvihnout. Lidsky jsem měl nejblíž k Ivanu Škáchovi.
Popište, prosím, jak dlouhá byla cesta tam, kam jste v pozici sudího a badmintonového funkcionáře dokráčel vy.
Dlouhá, ale docela mi to uteklo (smích). Začátky mezinárodních aktivit byly spojené se Sametovou revolucí a tím i s možností vycestovat do zahraničí, hlavně do té zajímavější části. Prvním vrcholem byla evropská certifikace "empajrového" rozhodčího v roce 1995, na poslední vrchol, BWF certifikaci vrchního rozhodčího, jsem dosáhl v roce 2008. Celkem nějakých 30 let mezinárodních aktivit.
Během World Superseries Finals v roce 2017. Autor: Badmintonphoto.
Asi toho, že jsem dostal šanci přispět k rozvoji "rozhodcování" nejen u nás, ale hlavně v Evropě. Díky osvícenosti představitelů Evropské badmintonové unie (nyní Badminton Europe) jsem, coby předseda evropské komise rozhodčích, mohl ovlivnit i dění v méně badmintonově rozvinutých zemích v této oblasti. A také mě těší, že společně se svými kamarády jsme naučili stovky dětí hrát badminton, a to i na dosti slušné úrovni. Navíc jsem mohl procestovat skoro celý badmintonový svět a získat tak i spoustu přátel.
Jak se vám líbilo letošní MČR a kdo vás zaujal? Jak moc sledujete současný domácí badminton?
Domácí badminton sleduji průběžně, ale už s menším zaujetím než před léty. Mám mnoho dalších aktivit v rámci rodiny, práce i sportu. Letošní MČR bylo dobře připravené a zorganizované, jen mi trochu chyběly výraznější výkony mladších hráčů na hřišti.
Nejste jen rozhodčím, ale i trenérem, funkcionářem a organizátorem turnajů. Zapomněl jsem na něco?
To stačí, ne? (smích) Vlastně ještě instruktorem rozhodčích a jejich zkoušejícím na mezinárodním poli, ale to mě baví nejméně. Těší mě trénovat dětičky, začátečníky.
Olympijské hry v Rio de Janeiru pod dohledem Mojmíra Hnilici. Autor: Badmintonphoto.
Dlouho jste byl známý jako "ten, kdo nevyloučil Lin Dana", když se mistr světa na Korea Open 2008 popral s trenérem svého soupeře Lee Hyun Ila. Můžete, prosím, tenhle incident, který se odehrál přímo před vámi, čtenářům připomenout a s odstupem 12 let zhodnotit?
Je zajímavé, že tato kauza je ještě živá, stále se mne na to někdo ptá, hlavně v cizině. Měl jsem tenkrát finále mužského singla s Lin Danem, turnaj poprvé s dotací přes milion dolarů, za přítomnosti celého předsednictva Světové badmintonové federace, ve vyprodané hale, s živým TV přenosem a sbírkou domácích švindlujících lajnových rozhodčích. Už toho takto bylo dost (smích). Bylo předem dohodnuté, že servisová rozhodčí z Hong Kongu mi bude hlídat protější lajnu.
Ve sporném okamžiku za stavu 21:21 ve třetím setu jsem se na ni podíval a ona nereagovala. Já jsem ji vybízel očima (nemohl jsem mluvit, měl jsem dva mikrofony), aby mi naznačila, jaký ten míč byl. A ona jemně ukázala, že byl dobrý, což se později ukázalo jako nesprávné rozhodnutí. V tu chvíli jsem ztratil na malou chvíli kontakt s hráči, takže jsem vůbec nevěděl, co předcházelo Lin Danovu hození rakety mimo kurt. Jestli to bylo rozčarování nad tím rozhodnutím, což jsem si původně myslel. Ale pak jsem se dozvěděl, že to bylo proto, že mu čínský trenér Korejců řekl něco velmi neuctivého o jeho matce, a on raketu po něm mrsknul – netrefil se.
Mojmíra Hnilicu během galavečera při MČR uvedl do Síně slávy předseda ČBaS Martin Osička. Foto: Lenka Johánková.
Pak začal Lin Danova potyčka s oním trenérem, do které se zapojili i zbývající trenéři obou hráčů. V životě jsem neviděl žádného vrchního rozhodčího tak skvěle skákat přes A-boardy, aby všechny včas od sebe oddělil. Co ale s tím? Lin Dan mohl dostat prakticky všechny karty, od žluté až po černou. Já jsem si to v tu chvíli vyložil tak, že hodil raketu jen v rámci svého zklamání nad úmyslně špatným rozhodnutím lajnového; a mohl na to mít i jisté právo. Dále byl vyprovokovaný protější stranou. A kdybych mu dal červenou (bod pro soupeře) nebo černou (diskvalifikace), tak zápas okamžitě končí.
Zavzpomínejte, prosím, na další výrazné momenty, které jste v rozhodcovské kariéře zažil.
Určitě všechny tři olympiády, to je vrchol nejen pro sportovce, ale i pro rozhodčí. Potěšilo mě, že v BWF akceptovali všechny moje návrhy pro rozhodčí spojené s jejich prezentací, vystupováním a procedurami při zápasech. Toto se nyní stalo požadovanou praxí na všech úrovních turnajů.
Hnilica na Japan Open 2015. Autor: Badmintonphoto.
Během uvedení do Síně slávy ČBaS během letošního MČR jste uvedl, že se vaše kariéra rozhodčího v badmintonu blíží ke konci a že se přesunete k jinému sportu. Můžete to, prosím, rozvést?
Je to tak, letos mě čeká z významných akcí ještě Thomas a Uber Cup v Dánsku a ME dospělých v Kyjevě, ale je to opravdu můj poslední rok rozhodcování. Loni jsem absolvoval školení na rozhodčího pro lyžování v boulích (moguls), možná si tento sport vybaví někdo ve spojení s olympioničkou Nikolou Sudovou. Není to vůbec jednoduché a objektivita je mnohem větší problém než v badmintonu. Každou jízdu hodnotí tři rozhodčí na techniku a dva na skoky. Uvidím, zda to nepovede i k mezinárodní činnosti, rozhodčích je všude nedostatek a zimní OH jsou velké lákadlo (úsměv).